Tak tedy něco o mě...

Jméno: Příliš zbytečná a nedůležitá věc, než abych ji zde uveřejňovala. Oslovujte mne prostě Tamari. Jestli vám má přezdívka přijde dlouhá, zkraťte si ji, ale prosím, zanechte základy :)

Příjmení: Jen další hloupost, jež nás má zařadit.

Věk: 13-17 let

Něco o mne: 

Tak tedy, vždy mě fascinovala tma. Tma je něco tak magického a nádherného, ale i přesto z ní někteří mají strach. I přesto někomu přijde děsivá, ale to jen z důvodu, že v ní nehledá tu krásu....

Na infoblogu je spousta milovníků nadpřirozena, kteří si je přebarvují na svět skákajících jednorožců a víl. Upíři jsou pro ně stejní jako v Twilight Sáze a Vlkodlak je pro ně mírumilovná bytůstka. Ale Upíři nejsou modelové  reklamy na Colgate a Vlkodlaci nejsou lidumilové. Oba tyto druhy jsou prostě lidské svým způsobem, ale pro ostatní prostě krvelačné stvůry a nebo vyfešákovaní třpytiví magoři. 

Ale jsou i tací pro, které je nadpřirozeno složeno ze složitých rituálů, magie, naší víry a složitého propojení duší. Takové lidi já obdivuji. Takové, kteří dovedou prohlédnout špinavým povlakem dnešního světa a vidět světlo. Vždy jsme chtěla být jednou z těch co tu mlhu dovedou prohlédnout, ale jsem spíše tou, co se mlhou obklopuje více a více, takže je kolem mne jen tma a stíny. Proto jsem se naučila milovat temnotu a vše co v sobě skrývá.....

Nikdy jsme newěděla, zdali zapadám do svého života, jako ostatní do těch svých. Vždy jsme si přišla jako host, ve své vlastní mysli. A jako vetřelec ve svém těle. Nepřišlo mi, že bych se v tomto životě, v tomto světě, správně orientovala. Jako bych vše viděla skrze zrcadlo nebo rozbouřenou mořskou hladinu.

Útěchu od toho všeho, nacházím v knihách. Stávám se lidmi, kteří jsou si přesně jisti kým sou, ale i lidmi, kteří jsou na tom jako já. Těmi, co si nejsou jisti ničím.

A tím bych to ukončila. Doufám, že jste se o mě něco, ve stručnosti, dozvěděli :-Q